Jednoho dne ležel ve svém křesle před stanem a přemýšlel o tom, jak by vzpurné město pokořil. Trápila ho dna a hlavou se mu honily mrzuté myšlenky. Chtěl se aspoň napít vína, aby zahnal špatnou náladu. Ale jak zvedl pohár k ústům, najednou zazněl nahoře na hradbách ze Špilberku výstřel, zahvízdla kulka a fít! pohár mu vyletěl z ruky a odletěl daleko do trávy.

Všichni zůstali ohromeni a běželi k vojevůdci, jestli žije. Jediný on zachoval klid, jen celý zbledl a řekl: „To byl opravdu mistrovský výstřel! Všecka čest tomu střelci. Ale raději mně doneste menší pohár, ať má menší cíl.“

Ta zpráva se rychle roznesla po celém švédském vojsku a brzy taky v obleženém městě. O tom Torstensonovi se tenkrát říkalo, že prý je nezranitelný: může ho zabít jedině skleněná kulička, když ji někdo ulije v noci a ví, co a jak.

Z knihy Marty Šrámkové a Oldřicha Sirovátky Brněnské kolo a drak / Pověsti z Brna /, vydané v nakladatelství Blok v Brně v roce 1991.

tel.: (+420) 542 427 111
fax: (+420) 542 427 105

bkc@bkc.cz
www.bkc.cz

„Tuhle zaječí noru smeteme do setmění,“ prohlásil sebevědomý švédský generál při pohledu na Brno.

„Budou odtud pelášit, že se nezastaví ani ve Vídni,“ mínil. V životě se nikdy nezmýlil jako tenkrát.

S celou svou slavnou armádou zatvrdl před Brnem na celé léto, něco podobného dosud nezažil. Dobýval město ze všech stran a všemi způsoby, nepořídil však. Na našem Brně si prostě vylámal zuby. Obránci se překonávali v hrdinských kouscích, chrabrý velitel jim šel příkladem a neporazitelnému Torstensonovi udílel lekce z vojenské strategie a taktiky.

Blížil se konec srpna, uplynuly čtyři měsíce od počátku obléhání. Švédský generál měl všeho právě tak akorát. Navíc ho trápily neduhy, jak jsem říkal, nebyl právě nejzdravější.

„Zítra ráno podnikneme poslední útok. Pokud nebude Brno v poledne naše, odtáhneme pryč,“ rozhodl na velitelské poradě. Nikdo nebyl proti. Jednak proto, že každý měl neúspěšného tažení plné zuby, jednak proto, že veliteli se odporovat nesmí. Důvtipný Raduit de Souches měl však všude uši. I to mu umožňovalo odrážet nápor mocného protivníka. Ještě tu noc měl zprávu od svého zvěda. Když vyslechl, o čem v nepřátelském ležení rozhodli, krátce se zamyslel, pak se usmál, napsal vzkaz a poručil donést ho na Petrov. Voják se divil, cože je to za nápad, odpovědět na zprávu o útoku lístkem kostelníkovi. Údiv však na sobě znát nedal, protože rozhodnutím velitelů se voják divit nesmí.

„Zítra zavedeme letní čas,“ řekl velitel Brna Raduit de Souches. Nyní již voják nechápal vůbec nic. Úkolem vojáka není však chápat, nýbrž poslouchat. Zasalutoval, vykonal čelem vzad a vyrazil směrem ke chrámu na Petrově.

Ranní útok začal s neobyčejnou zuřivostí. Švédové ve snaze rozhodnout konečně ve svůj prospěch, vložili do bitvy veškeré síly. Brňané se překonávali ve statečnosti, už, už však se zdálo, že tentokrát neodolají. Nas několika místech byly již hradby ztečeny. A v tom se ozval velebný hlas zvonů z Petrova, oznamující poledne. Hned poté zazněly švédské trubky velící k ústupu. Brno se ubránilo a Švédové díky válečné lsti odtáhli. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby zvony zazvonily jako jindy až ve dvanáct! Důvtipný Radvít přikázal, aby zazněly o hodinu dřív! Od té doby na Petrově zvoní vždy poledne již v jedenáct hodin jako v ten památný den, kdy se Brno s konečnou platností ubránilo Švédům.

Byl to důvtipný chlapík, tenhle náš Radvít, to mi věřte! Zachránil město i mou dračí kůži před olověnými kulkami. Právem má na Špilberku pěknou bustu. Pochován je v našem krásném jakubském kostele. Každý ví, že to byl statečný muž a dobrý voják. Teď víte i to, že jako první vynalezl letní čas. Dávno před energetickou krizí!

Z knihy Jaroslava Štěpaníka Vyprávění brněnského draka, vydané Kulturním informačním centrem v Brně v roce 1994, ilustroval Václav Houf.